Efektování

Ač se již zde začaly objevovat články o filmových efektech, rozhodl jsem se podobný článek také sepsat, neboť jak je známo „víc hlav, víc ví“ – parafrázováno - „více článků, poučenější čtenář“ :-).

Nejedná se o to, že
bych se cítil býti na efekty takovým odborníkem, ale myslím, že více různých
pohledů může čtenáři usnadnit orientaci v efektech, případně jej
nasměrovat, kterým směrem se mají ubírat efekty v jeho chystaném
kasovním trháku.

Na začátku
bych rád vzpomenul hlášku jednoho úspěšného režiséra, tuším, že to
byl George Lucas, který jednou prohlásil cosi jako: „Film tu není pro
efekt, ale efekt pro film.“ Také ta hláška mohla být úplně jinak a mohl
to říci někdo úplně jiný, ale na tom nezáleží. To, co tím chci říci
je, že efekty nám slouží k tomu, abychom jejich prostřednictvím vyprávěli
děj – tedy aby nám k tomu vyprávění dopomohly. Pokud tvoříte film
pro efekt, tedy abyste ukázali, že umíte světelné meče – hmm, to možná
není nejlepší příklad, když náš první film světelné meče obsahuje
;-), tak třeba abyste ukázali, jak úžasný efekt výbuchu přehrady jste na
počítači vytvořili, něco není v pořádku a měli byste přehodnotit
své priority při natáčení. Film bez děje, jen nabitý efekty, nikoho
dlouho bavit nebude.

Ve filmech bývá
více efektů, než si lidé obvykle myslí. A právě ty efekty, o kterých nevíte
jsou nejlepší a nejzdařilejší. Ne všechny efekty totiž musejí nutně
zajistit Lukovi svítící čepel světelné šavle, nebo ukázat gymnastické
prvky Nea ze všech stran. Ve filmu je také zapotřebí, aby pršelo kdy a kde
chce režisér, aby zrovna tímto oknem procházely paprsky ranního slunce,
nebo aby se od louky, na které natáčíte, táhlo veliké pohoří kam až oko
dohlédne.

Již tu bylo
zmíněno v jiném článku klíčování. Nebudu se tedy o tom rozepisovat
a věřím, že dříve, nebo později zde někdo napíše něco o klíčování
podrobněji. Jen bych to rád upřesnil pro lidi, kterým pojmy bluescreen a
greenscreen nic neříkají. Tedy jak jste již mohli pochopit z dalších
článků, bluescreen respektive greenscreen jsou prostě plátna, případně
tou barvou natřené stěny místnosti, které se používají k vytváření
efektů. Jde o to, že se herec natočí před modrým, nebo v dnešní době
již více používaným zeleným pozadím a tato zelená barva se potom v počítači
nahradí jiným pozadím. Tedy třeba letící superman jen visí na „špagátu“
před zeleným prostěradlem a potom se v počítači místo zelené dá ubíhající
modrá obloha. Tomuto se říká klíčování. Možná jste si to neuvědomili,
ale setkáváte se s tím velmi často a to v televizních novinách,
počasí a podobně. Je celkem jasné, že herec by neměl mít na sobě nic, co
připomíná danou barvu pozadí, nebo její blízký odstín, protože potom by
to nové pozadí překrývalo i tato místa.

Jaký efekt
ve filmu použijete a jak jej budete dělat si vždy moc dobře rozmyslete dopředu.
Řekl bych, podle mého soukromého odhadu, že tak 60% práce s efektem je
jeho vymýšlení a testování, zda to tak půjde. Zbývajícíh 40% je jeho
realizace, tedy natočení scény a případná následná úprava v počítači.

Myslím, že
je důležité si uvědomit, že ač je počítač velmi mocný nástroj při
tvorbě efektů, ne všechny efekty je potřeba vytvářet v počítači.
Proto je důležité pořádně promyslet, jak chcete, aby ten který záběr
vypadal a následně, pokud to bude potřeba začít vymýšlet, jaký trik k tomu
použiji. Mnoho efektů je totiž možné vytvořit již při natáčení tím,
že nastavíte kameru do určitého úhlu, nebo rozsvítíte světlo na určitém
místě a podobně. Nezapomeňte, že starší filmaři se obešli bez počítače
úplně a přitom jejich filmy vypadaly velmi dobře (samozřejmě na tu dobu).
Nebojte se pracovat s kamerou, s miniaturami, se zrcadlem a pokud to
nepůjde jinak, rozhodně z počítače nemějte strach.

Ať již používáte
jakýkoliv efekt, než se vrhnete do natáčení, musí vám být jasné, co všechno
potřebujete natočit. Při vytváření efektů není nic více frustrující,
než když zjistíte uprostřed práce, že nemáte některý záběr, který
potřebujete natočený (snad jen to, když zjistíte, že dobře natočený záběr
jste si vymazali). Proto nezapomeňte plánovat, plánovat, plánovat.

A nakonec jen
taková malá ukázka pro inspiraci, jaké mohou být možnosti, při vymýšlení
efektu:

Ve scénáři
jste si vymysleli, že rytíř zasekne velikou sekeru, do nádherné, vyřezávané
truhly (kterou vám na natáčení zapůjčila babička a její poškození by
se rovnalo vydědění). Tak teď co s tím. Máte několik možností
(jistě více, než zde uvedu já). Ale myslím ty základní jsou:

1) Práce s kamerou

Natočíte prostě truhlu zepředu, jak za ní
stojí rytíř a zasekává sekeru. Trik spočívá ve vzdálenosti. Nezapomeňte,
že kamera, je „jednooký blbec“, kterého můžete snadno oklamat. Ona
nevidí trojrozměrně a toho můžete využít ve svůj prospěch. Rytíř tedy
zasekne sekeru do špalku, stojícího za truhlou, ale kamera špalek samozřejmě
neuvidí a nevšimne si ani toho, že rytíř sekeru zasekl za truhlu, nikoli do
truhly. Důležité je si pohrát s úhlem záběru a výškou špalku. Pro
lepší pochopení tohoto triku se podívejte na následující obrázek:

2) Počítačový
efekt

Tu samou scénu, pokud byste chtěli točit ze
strany, je již zapotřebí počítačového efektu. Tedy bude vám jasné, že
potřebujete – natočenou scénu, jak rytíř zasekává sekeru do špalku, a
truhlu buďto natočenou, případně vyfocenou před greenscreenem. Potom již
oba záběry v počítači spojíte tak, aby se truhla dostala na místo špalku.
S detaily, jako je případné poskočení truhly při záseku, nebo odlétnutí
třísek si musíte vyhrát.

3) Počítačový
efekt 2

Zde už budete potřebovat dobrého grafika,
který vytvoří trojrozměrný model truhly a umístí jej do natočené scény,
kde rytíř zasekne sekeru do špalku. Ještě malá poznámka, která se vám
ale může hodit ve všech možných efektech. Ten špalek by bylo poměrně
dobré natřít na zeleno, aby se dal případně snadněji nahradit, nebo
vymazat. Tedy natočíte si pozadí bez rytíře a bez špalku, natočíte si scénu
s rytířem a zeleným špalkem a potom už stačí část záběru se špalkem
nahradit prázdným pozadím. Rázem máte rytíře sekajícího do prázdna, ovšem
s reálným pohybem „zaseknutí“ (nespoléhejte na to, že herec
zahraje zaseknutí do prázdna tak, aby to vypadalo reálně). Truhlu tedy
nahradíte jejím počítačovým modelem a zde se již může i rozpadat, podle
toho, co grafik zvládne.

4) Maketa

Máte také samozřejmě možnost, vyrobit si
maketu truhly a do ní skutečně sekeru zaseknout. Dosáhnete nejrealističtějšího
výsledku. Ovšem nepředpokládám, že by mnoho z nás, amatérských
filmařů dokázalo hrát si s vyřezávanou truhlou jen kvůli jednomu záběru
:-).

5) Zrcadlo

K efektu lze také využít zrcadlo, i když
toto není ten nejvhodnější případ k jeho použití, ale pro ukázku,
jak se s ním pracuje to stačí. Rovnou přikládám obrázek, a budu se
jej snažit popsat :-). Před špalkem stojí zrcadlo a odráží do kamery
obraz truhly, která stojí na jiném místě. Kamera tedy zabírá rytíře a
obraz truhly v zrcadle. Samozřejmě bychom si museli vyhrát s horní
hranou zrcadla, aby zabíralo přesně vršek truhly a nevznikal nám tam hluchý
prostor bez sekery, ale jak jsem psal, slouží to pouze jako příklad použití
zrcadla, ne jako vhodný efekt pro tento případ. Ještě si musíte dát pozor
na pozadí. Aby to, co je za truhlou sedělo s tím, co je za rytířem a tím
se nám úplně schovalo zrcadlo. Divák je neuvidí a uvidí prostě rytíře u
truhly.

Přeji vám tedy mnoho úspěchů při filmové tvorbě všeobecně a
mnoho trpělivosti při vytváření filmových efektů.