Krajina za druhou a zpětný pohled na ni

Bujo Brother nejsou na serveru amaterskefilmy.cz žádní nováčci. Jejich působení zde se dá shrnout jednoduchou frází. Od počátku až sem. Ovšem samotná existence této skupiny vůbec nezáleží na amatérských filmech, jak by se mohlo zdát. Skupina existuje od roku 2003 a od té doby přinesla do světa amatérského filmu mnoho počinů, na které může být celá scéna jako celek velice pyšná.

• Bujo Edice Radí: Pro nájemné vrahy


• Matriks

Tak tyto filmy nám všem ve své době vháněli slzy do očí. Smáli sem jim filmaři, smáli se jim i přítelkyně či rodiče filmařů. Na svou dobu byly tyto snímky zkrátka revoluční. Vývoj amatérského filmu se však nezasekl a jde stále kupředu. Místo kamer za pár šupů se dnes používají polo profesionální či profesionální tříčipové aparáty obohacující už i tak neskutečně barevnou scénu amatérských filmů. Proč tedy tyto díla nejsou už moc populární? Zpracování není odpověď, jelikož zpracování je zde prvotřídní. Odpověď je technologie. Dvě jmenovaná díla působí obstarožně a tak je uctívá jen pár pamětníků. 

A právě zde nastupuje celkem nový počin „Krajina za druhou“, jenž se momentálně vyskytuje poblíž vrcholu nejlepších filmů. Pardon. Říkám celkem nový a myslím tím počin z roku 2007. Pořád mi jen nedochází, že čas plyne tak proklatě rychle. No ale teď něco ohledně filmu. 

Jeho technické zpracování je na první pohled lepší než u předchozích děl této skupiny. Hektický začátek vystřídá vyvážená kompozice záběrů uvádějící nás do počátku děje, kde nevíme nic o místu, nic o času. Nevíme nic. Jen deprese prýštící ze všech čtyř stěn nové reality a pohlcující samota za doprovodu nejistoty. A to všechno nám realisticky poskytují právě tyto záběry, kterým bych možná vytknul malé otřesy při statických záběrech. 

V průběhu celého filmu se setkáváme s prvkem, který zde na amaterskefilmy.cz není příliš rozšířený, jelikož se nehodí do většiny žánrů. Barevnost přechází do sladce ilustrované šedi, kde se hlavní hrdina uzdravuje. Dle mého pohledu tyto části filmu vyobrazují vztah hlavní postavy k přírodě. Zpracování tohoto prvku je docela dobré, ale vytkl bych zde oříznutí hlavní postavy v prostoru vlasů, kde dochází k nevzhlednému přeskakování. 

Ohledně kamery a technických zdokonalení jsem tedy již něco řekl – teď nastal ten správný čas pro zhodnocení hereckých výkonů. Ty můžeme hodnotit maximálně u dvou herců, protože zbytek působí spíše jako kompars. Hlavní hrdina, pan bez jména, svou roli zmláceného psa zvládá velmi dobře. Výrazově je tato role zahraná asi tak, jak má být – i když si nejsem jistý, jestli se role mučeného nechá bez předchozích zkušeností s mučením zahrát reálně. Nicméně mu tuto roli věřím. 

Hlavní role číslo dvě. Bachař. Bachař mě tedy nijak neochromil. I když je zde snaha o práci s mimikou, stále jeho obličej působí stejným dojmem egoistického sadisty. Vyjádření emocí samozřejmě probíhá, ale mého úsudku pro tuto roli velmi nedostatečně. 

Čím jiným končit článek, než celkovým zhodnocením?  Nebudu zde prosazovat novátorské praktiky a raději tento film také konečně zhodnotím. Kameře bych dal 80%, přičemž úbytek je zapříčiněn nepříjemným klepáním kamery při některých statických záběrech. Herecké výkony si zaslouží 70%, jelikož bachař mě zkrátka neohromil. Film jako celek hodnotím na 70%. A teď se všichni budou ptát, kam zmizelo 5% z aritmetického průměru. Odpověď je jednoduchá. 5% úbytek znamená tu poslední vadu na kráse, kterou je hudba působící dojmem nekonečné smyčky. Při sledování mě tato hudba málem odradila od sledování, jelikož mi připadala velmi otravná. 

Ale film celý je velmi zdařený. Jako celek je na skvělé úrovni a tak o umístění v žebříčku amatérských filmu nelze pochybovat. Děkuji Vám za tento snímek, jenž posouvá celou scénu zase o kousek dál.